První trimenon - psychomotorický vývoj dítěte a vhodná stimulace k zvládnutí daných dovedností v tomto období.
Novorozenec potřebuje v prvním měsíce co nejvíce času a prostoru adaptovat se na nové podmínky po příchodu na svět. Neumí ležet rovně na zádech a zachovává si takzvané flexní držení končetin Proto má pro jeho správný vývoj své nezastupitelné místo péřová zavinovačka.
V poloze na bříšku necháváme novorozence jen na krátkou chvíli. Díky flexnímu držení je pro něj totiž náročné tuto polohu zaujmout. Maminky se této polohy hodně bojí, protože miminko v ní vypadá podivně a nekonfortně. Lokty jsou totiž skrčené a vystrčené nahoru, nohy pro změnu skrčené pod zadečkem. Pamatujte, že lokty a nožičky miminku nikam neposouváme a nenatahujeme je! Díky flexnímu držené všech kloubu, by to dítě mohlo bolet. Flexce musí nejprve povolit. Dalo by se říct, že cílem prvního měsíce, je poskytnout miminku takové podmínky, které mu pomohou se co nejlepe uvolnit a zklidnit po porodu. Na bříško dávejte novorozence pravidelně při každém přebalování a to na opravdu krátké chvilky. Víc o novorozenci najdete v našem článku na blugu - Novoroenec.
V druhém měsíci, když je již miminko více bdělé, snažte se dítě stimulovat k aktivnímu zapojení končetin tak, aby je zvedalo co nejvíc nad tělíčko. Ideálně všechny čtyři končetiny najednou. Je to velice důležité pro zapojení prsních a břišních svalů, které mu budou pomáhat zvládnout první vzpřímení. Stále zde ale budou přetrvávat holokinetické pohyby. Hračkou dítěte motivujeme k navázání očního kontaktu a otáčení hlavičky ze strany na stranu a tím zapojení šíjových svalů. Je velmi důležité, sledovat, zda miminko otačí v plném rozsahu hlavičku, na obě strany stejně.
Úkolem dítěte na konci třetího měsíce je v poloze na zádech zaujmout uvolněnou symetrickou polohu těla i rukou s rozloženým těžištěm. Také by mělo souměrně zvedat ruce i nohy nad podložku. Dlaň ruky je uvolněná z pěsti, která je typická pro novorozence. Pěst si tříměsíční dítě drží pouze ve stresu. Dítě se snaží o tápavý úchop, což znamená, že zvedá ruce k hračce, ale mine ji. Nejčastěji si však hraje s ručičkami nad hrudníčkem, čemuž se říká souhra ruka, ruka. Vleže na zádech dokáže tříměsíční dítě navázat zrakový kontakt, usmívat se a symetricky otáčet hlavičku za hračkou na obě strany v plném rozsahu. Otáčení hlavičky za hračkou trénujeme s miminkem tak, že dítě je ve stabilní poloze na zádech a my jej motivujeme k pohledu na hračku, kterou má v zorném úhlu v úrovni pupíčku a ve vzdálenosti asi 30 cm od očí. Hračkou pohybujeme velmi pomalu. Spolu s pohybem vlastního těla a obličejem v úrovni hračky ji vedeme k jedné straně, následně na střed a nakonec ke druhé straně. Dítěti dáváme dostatek času ke zrakové fixaci na hračky a orientaci. Vše hlídáme, aby dítě dělalo stejně a symetricky na obě strany. Při těchto hrách necháváme dítě ležet na péřové zavinovačce, která mu díky peří, vytvoří hnízdečko, které mu zajistí stabilitu. O péřové zavinovačce se víc dočtete v našem článku na blogu - Péřová zavinovačka. Stabilitu při hře ještě podpoříme položením naší dlaně na hrudníček dítěte. Takto stabilní miminko s námi bude lépe spolupracovat a rozvíjet obě strany stejně. Otáčení hlavičky trénujeme také s miminkem v poloze na bříšku.
Od druhého měsíce, kdy se flexní držení uvolňuje, se v poloze na bříšku nožičky natahují a lokýtky se dostávají vedle tělíčka. Opět je neposouváme dopředu. Dobu na bříšku můžeme prodlužovat.
V poloze na bříšku by mělo být vrcholnou dovedností tříměsíčního dítěte jeho první vzpřímení, takzvané pasení koníčků. Správné první vzpřímení vypadá tak, že se dítě opírá o stydkou sponu, předloktí a vnitřní stranu loktů. Je v ose a stabilní i při otáčení se za hračkou. Na bříško pokládáme miminko pravidelně při každém přebalování. Vždy na pevnou gumovou podložku a hlavně nahé, aby se mohlo dostatečně zapřít a dostat do správné polohy. Pokud je dítě na gumové podložce oblečené, lokýtky mu kloužou a rozjíždí se do strany. Pokud je dítě na měkké podložce, například na pohovce nebo na posteli, lokty se mu boří dovnitř. V těchto podmínkách se miminko nemůže správně vzepřít a tím pádem nemůže správně symetricky zapojovat potřebné svaly. Velkou chybou bývá také pokládání dítěte na bříško s plenkou. Jak jsme si již řekli, správné první vzpřímení je opřením se o stydkou sponu. Plenka je proto pro dítě obrovskou překážkou, která mu zabrání přenést těžiště těla na pánev. Mohlo by dojít opět k chybnému zapojení svalů a prvnímu vzpřímení, což se promítne do dalšího vývoje.
V raném období prvního trimenonu má své nezastupitelné místo i manipulace s miminkem. Je to nejdůležitější nástroj právě pro stimulaci dítěte a přípravy na další vývoj. Vývoj dítěte má svou posloupnost a určité zásady. Dítě se během jednoho roku a to od narození dostane až do stoje. Vše jde postupně od prvního vzpřímení, takzvaného pasení koníčku, přes druhé vzpřímení, obratu na bříško, až po klek, sed a následně stoj. Sed a stoj jsou vertikální polohy a ve vývoji dítěte spadají skoro až na konec. Toto vše byste měli brát na vědomí při každodenní manipulaci s miminkem. O manipulaci více příště.